Reálná  úvaha

před novým průjezdem kolony US armády územím ČR

Chci se zastavit u prohlášení  prezidenta M.Zemana v souvislosti  s průjezdem kolony US armády územím  ČR. Nejsem bezvýhradným kritikem slov a činů prezidenta, naopak mnohé podporuji a  vzbuzují u mne úctu.

Prohlásil asi toto – je to  jeden z mnoha  vojenských transportů  přes  ČR armád NATO, je to přátelská armáda, pouze projíždí, jsme členy NATO. Nebyla to intervence jako roku 1968.

To vzbuzuje několik otázek. Proč byla tomuto transportu věnována taková pozornost, když byl jedním z mnoha? Že to mělo varovat Rusko před agresí do Evropy .To je skoro legrační. Putin i ruští vojáci vědí,že NATO tvrdě hájí územní integritu tvořenou členskými  zeměmi. Naopak, pakt neustále rozšiřuje  území o další členské státy NATO. Zasahuje, s pochybnými nárokem na mezinárodní oprávnění ( i bez RB OSN ), i mimo  tento prosto.

Jako bývalý voják vím, že  žádný takový  vojenský přesun se nekoná bez taktického námětu. Tedy jaký byl tento námět, vedle  prověření  organizační a logistické způsobilosti k výjimečně  dlouhému přesunu. I v roce 1968 konala sovětská armáda v červnu  v ČSSR tzv. topografické cvičen . Zajímavý, když vcelku přirozený, byl výběr tras průjezdu, zvláště přes Moravskou bránu. Rovněž, které  vojskové části se zúčastnily. Ty, které jsou trvale dislokovány, jako součást většího celku, pár desítek kilometrů od hranic ČR .Třeba nám budoucnost na tyto otázky odpoví.

To co uvedu dále neplyne z obdivu ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy v r.1968 do ČSSR . Spíše naopak . Uvedu zde stále živou vzpomínku. Ve dnech 20. a 21. srpna  1968 jsem byl ve službě dozorčího výcvikové brigády VAAZ v Brně  a měl jsem proto  to štěstí prožít i obsazení našich kasáren. Po zprávách v rozhlasu jsme zavřeli bránu a vyhlíželi věci příští. Před půl šestou se trousili zaměstnanci  závodu Zbrojovky na Šumavské ulici do práce. Většina z nich plakala. Uvědomil jsem si, a dodnes to mám v paměti, že se něco změnilo, že to bude mít dlouhodobé následky. Ostatní  by bylo na dlouhé vyprávění.

Zde chci uvést  některé reality té doby z pohledu vojáka. I tenkrát jsme byli členy paktu, Varšavské smlouvy, se vzájemnými závazky o obraně. Sovětská armáda byla  tou největší oporou a jistotou. Pakliže u  jejích maršálů a některých politiků vzniklo podezření a přesvědčení o ohrožení politické spolehlivosti  ČSSR, pak se přirozeně  cítili oprávněni  zasáhnout. Českomoravský prostor historicky měl  a má stále  významnou strategickou funkci. Přes Moravskou bránu na jih spojuje dva základní  geostrategické směry v Evropě (proto také stavba Hitlerovy dálnice ), Berlín –Varšava-Minsk –Moskva a na jihu  od Bavorska přes Vídeň, Budapešť, Bukurešť na Střední východ ( viz Bagdádská železnice počátkem 20. století ).

V srpnu 1968 byla na VAAZ známá informace, že z tohoto důvodu, vedle politických, také došlo ke vstupu vojsk. Dokonce, že A. Novotný od Bukureštského  jednání PPV VS, které poprvé navrhlo svolání konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, jejíž součástí mělo být i snížení vojenské konfrontace, nechtěl souhlasit s vyrovnáním vojenského poměru sil v tomto prostoru umístěním částí Sovětské  armády .Snad i proto ono Brežněvovo eto vaše dělo, v únoru  1968 .

Jaká byla skutečnost. ČSLA měla na plných stavech narukovaných ve 2 ročnících necelých 200 tis. vojáků. Tedy k dispozici bez zdlouhavé mobilizace. Z toho vždy nejméně půl roku polovina byla  nebojeschopná - 1. ročník. Ale spíše déle, než absolvovali větší cvičení. Na západní hranici v NSR byl trvale v pohotovosti  500 tisícový Bundeswehr  s 200 tisíci  domobrany  na profesionálním základě. Navíc zde bylo trvale dislokováno 300 tisíc  vojáků US armády s tisíci letadel, AZ a takticko-operačními raketami a mohutnou palebnou kapacitou. Nepočítaje několik desítek tisíc vojáků Anglie a dalších zemí NATO.  Z nich nemalá část byla soustředěna proti západní  čs. hranici .

Odjaktěživa platí, že před  každým jednáním usiluje každá strana o silnou vyjednávací pozici, včetně vyrovnaného vojenského poměru sil. Nehledě na to, že vyrovnání sil jaksi zaručuje nenapadení druhou strano. Taková je bohužel logika geopolitiky .

Podle údajů  zveřejněných v průběhu vídeňských  jednání  v r .1976 (tedy po vstupu vojsk VS) měla obě uskupení ve střední Evropě následující počty. NATO - 981 tisíc  mužů, z toho 791,5 tisíc v pozemních silách . Varšavská smlouva 987,3 tisíce mužů, z toho 806 tisíc v pozemních silách . Přes rozdílnou  strukturu ozbrojených sil, byl celkový poměr sil vyrovnaný. Jeho součástí byl  i kontigent Varšavské smlouvy v ČSSR, tj. ČSLA a Střední skupina vojsk Sovětské armády. Zatímco ale v západním Německu byly přímo ve výzbroji raket i letectva atomové zbraně, na území ČSSR byly sice prostředky jejich dopravy,ale AZ byly připraveny mimo naše území.

Střední skupina vojsk byla umístěna v severní polovině ČSR i SSR pro zabezpečení operačního spojení  se sovětskými divizemi na území NDR .

Podle vyjádření exprezidenta  A. Novotného v rozhovoru s prof. Rudolfem Černým, podle  tehdy zveřejněných zdrojů, šlo v r. 1968 o možnou vojenskou intervenci armád NATO v ČSSR. Podle různých západních pramenů hned po lednu se zvýšil rozsah vojenské činnosti letectva NATO, shromažďovalo údaje o  pohybech na čs. silnicích a železnicích, špionážní SR-71 bočními radary kontrolovaly naše území až do hloubky 100 km .V srpnu ve štábu NATO v Bruselu se jednalo o zásadách použití  JZ .Potvrdil to i prof. Herman Kahn, známý antikomunista, na podzim 1968 v americkém, časopisu Fortune-perspektivně se plánoval i vojenský úder (srovnej, RP 8. srpna 1978 ). Dokonce, dle knihy Memoáry  in claris Bohuše Chňoupka, když popisoval desetiletí  trvající jednání o návrat čs. zlata, ukradeného nacisty a deponovaného m.j.  i  v USA, zkoumala jejich vláda, dle popisu audience velvyslance Beama u  B. Chňoupka, možnosti nové pružnější politiky vůči ČSSR v souvislosti s vnitropolitickým vývojem u nás. Tak se měl vyjádřit prezident Johnson. Taková možná vstřícnost skončila  srpnem 1968. Znovu se zkomplikovala i jednání o navrácení čs. zlata.

Nakonec se z přítomnosti sovětských vojsk u nás stalo v r. 1989 velké politikum, které umožnilo některým objevům tohoto roku stát se slavnými (Kocáb). Celý rok tehdy sílily požadavky na odchod vojsk, ale licoměrně Ševarnadze, někdy na podzim  (viz RP) prohlásil. že to nemůže SSSR sám rozhodnout, že je to věc zemí VS. I tak se dělala rozbíječská politika .

Ještě několik  poznámek v závěru. Sledoval jsem průjezd US kolony na Nově a na Primě. Obě plnily zadání, Nova ale zachovávala jistou uměřenost. Prima nám předváděla tisíce vítajících občanů na celé trase, já jsem se ale nedopočítal ani v dovedně točených záběrech, i sehrané jakoby náhodné rozhovory s účastníky vítacích davů. Většinou jsme slyšeli až infantilní vyjádření plná nadšení. Utkvěl mi v paměti výrok jednoho pána,asi takový – jsem zde proto, abych poděkoval  americké armádě za to,  co pro nás dělá. Přemýšlejte se mnou, co to je ?

Tímto věcným rozborem, nevyjadřuji sympatie vojenské intervenci států Varšavské smlouvy do ČSSR v r. 1968. Nakonec se ukázalo, že dlouhodobě přinesla negativní následky, především v myšlení lidí. Kdesi jsem četl – bylo to taktické vítězství, tedy dočasné, ale strategická prohra .

                                                                     Doc.PhDr.Josef Kůta ,CSc .